Každý potřebuje peníze. Někdo méně, někdo více, někomu by se jen hodily a jiný po nich prahne více než urgentně. Jak kdo a jak kdy. Ovšem všichni bez výjimky tu mají jedno společné. A sice že pokud peníze potřebují a nedokážou si je do vhodného termínu vydělat, musí si je půjčit.
Pokud si člověk peníze půjčuje, má štěstí v tom, že je získá poměrně bezpracně a rychle. Zároveň je tu ale i odvrácená strana, a sice ta, že se takto získané peníze musí vrátit, že onomu člověku nespadnou do klína navždy. A vracet se musí zpravidla i s úroky.
Jenže když člověk nemá peníze vlastní, je dobře, že aspoň tu půjčku dostane. Totiž… Dostane ji?
To je otázka.
Poskytovatelů půjček totiž máme v naší zemi sice dost, jenže ne každý se přímo třese na to, aby půjčil někomu, kdo má velké potíže. U žadatelů o půjčku se prověřují daňová přiznání i záznamy v registrech dlužníků, zjišťují se jejich prokazatelné příjmy, dluhy, exekuce a další přednosti a nedostatky. A zákonitě jsou mezi zájemci o půjčku i ti, kdo nevyhoví. Nesplní daná kritéria a mají smůlu.
Takovým však přesto nejednou někdo pomůže. A pokud to není banka, může to být třeba americká hypotéka bez dokládání příjmů. Díky níž se dostanou k půjčeným penězům i ti, kdo by jinde neobstáli, maje přehršel mínusů a málo předností.
Tady stačí dát do zástavy vhodnou nemovitost a mít příjmy postačující aspoň ke splácení minimálních částek, tady stačí i registr dlužníků s nějakým tím méně závažným záznamem, tady se dá uspět i se vcelku nevalným daňovým přiznáním.
Nebankovní společnost se je totiž na rozdíl od banky ochotná dohadovat, hledat oboustranně výhodný kompromis, poskytuje na splácení klidně i dost času a nežádá žádné poplatky předem.
A za takových okolností je prostě daleko jednodušší uspět. A získat potřebnou půjčku. I když není člověk rozhodně dokonalým žadatelem.